Útvar speciálních operací Vojenské policie nacvičoval reakce na útok proti chráněné osobě během přepravy ve vozidlech a v pěších formacích.
Po pojížděcí dráze přijíždí kolona vozidel. Vousatý muž v jednom z nich imituje afghánského ministra kultury. Automobil jedoucí v čele náhle zastavuje výstřel z „erpégéčka“. Vozidlo se stává nepojízdným. Řidič je mrtev, chráněná osoba upadá do bezvědomí, ale dýchá. Kolem nás se rozpoutává sice krátká, ale o to intenzivnější přestřelka. Jak útočníci, tak obránci vedou palbu ze samopalů a pistoli Glock 17 náboji FX, jejichž „kulky“ prostřednictvím přesně označují místo zásahu z ochranky jsou „zabiti“ a tělo. Další voják je zraněn do ruky. Ten sice může pokračovat v boji, smí ale používat pouze nezraněnou ruku. V zápalu bitvy se však na chvíli zapomene a přebíjí zásobník u samopal u oběma. Ztráty na straně útočníků jsou mnohem větši. Ochrance se daří jejich útok odrazit. VVIP překládají do pojízdného automobilu a pod krytím dýmové clony se z místa přepadu stahují.
Veškerý scénář přepadu kolony vezoucí ochraňovanou osobu připravil tým zodpovědný za výcvik taktiky ochrany.
VVIP (Very Very lmportant Person) v Čele s náčelníkem odděleni speciálních ochranných operaci. S ohledem na utajenĺ jeho identity mu říkejme nadporučík Jaroslav Lípa. „Nemusíme si nic vymýšlet. Procvičujeme výhradně scénáře případů, které se skutečně staly. Existuje řada možností, jak získat tyto informace z otevřených zdrojů. V této oblast spolupracujeme i s Vojenským zpravodajstvím, příslušníci našeho útvaru udržují navíc osobní kontakty s řadou odborníků působících v rizikových oblastech, Není výjimkou, že útvar pozve na přednášku lidi, kteří podobný útok přežili a jsou schopni celý scénář detailně popsat a analyzovat. K něčemu podobnému došlo před časem v Iráku i v Afghánistánu,‘ vysvětluje velitel. který zhruba před hodinou během přípravy operace seznámil její účasníky s nejdůležitějšími informacemi. První vozidlo v koloně má balistickou ochranu, zásah na tělo a hlavu znamená smrt, zásah končetin vyřazuje z boje pouze postřelenou část. O tom, že vozidlo bude zasaženo ‚erpégéčkem‘, že zahyne řidič a že VVIP upadne do bezvědomí, se dozvěděli pouze tito dva. Bylo zajímavé sledovat, jak se ostatní vypořádávají se vzniklou situací. Nic totiž nebylo pevně naplánováno, záleželo jen na útočnících a obráncích, jak se vše bude vyvíjet. „Účastníci výcviku se nesměji nechat strhnout bojem, jde nám výhradně o ochranu přepravovaného. Osoba kategorie VVIP pro nás představuje něco jako nejvyšší symbol, naši vlajku. Jednou z možností řešení situace je, že rozrazíme zátaras a budeme pokračovat v cestě. V tomto konkrétním případě je pro nás nejvýhodnější ujet pryč z místa přepadu. I kdybychom popojeli jen padesát šedesát metrů, útočníka to vyvede z míry, může mu to rozbit předem připravený plán, upozonoval před akcí nadporučík Lípa. Proto ochranka nacvičuje i rozrážení překážky vozidlem. V této oblasti se ji podařilo navázat spolupráci s mladoboleslavskou Škodovkou. Stejně prospěšný je společný výcvik s policejní školou v Jihlavě. Útvaru speciálních operací šetří prostředky, tyto typy zaměstnání totiž patří k těm finančně nejnáročnějším.
Rozsáhlejší výcviky organizuje oddělení s ohledem na relativně malé početní stavy a velkou míru vytíženosti v operacích ve spolupráci s dalšími příslušníky útvaru. Tedy těmi, kteří se věnují zásahovým akcím. Mezi nimi přitom vládne obrovská solidarita. A ta může mít někdy za důsledek, že v určitých fázích operace se mohou více věnovat záchraně svého zraněného kamaráda než ochraňovanému člověku. Pokud se ale jedná o osobu nejvyšší důležitosti, její bezpečnost musí mít jednoznačně přednost před vším ostatním. Po skončeni přepadu se koná „debrief, jehož smyslem je důkladně rozebrat celé zaměstnáni a poučit se z chyb. Útvar v tomto případě uplatňuje metodiku, kterou si vytvořil po konzultacích s odborník y z izraelských speciálních sil. V první fázi řekne každý z ochránců i útočníků, jak celou situaci viděl ze svého pohledu. V druhé fázi následuje představení scénáře vedoucím instruktorem. Řekne, co bylo záměrem a co se skutečně stalo.
Jako třetí v pořadí je vyhodnocení. Vše uzavírá rozhodnutí, jak by celá operace měla proběhnout za ideálních podmínek. Veškerý výcvik se natáčí na kameru. Večer si sogáči nahrávky prohlédnou.
Nadporučík Lípa se netají tím, že sehnat skutečně kvalitní lidi pro jeho odděleni není právě jednoduché. Jedním z důvodů může být i to, že jednotka podléhá zvláštnímu režimu utajení. a proto se o ní velmi málo ví. Navíc Česká republika představuje obrazně řečeno malý rybník s omezeným počtem lidi odpovídajících předpokladů a kvalit. Z něho přitom musí čerpat nejen Útvar speciálních operací. 601. skupina speciálních sil, ale i Útvar rychlého nasazení PČR a některé další elitní jednotky. Tzv. ideální profil příslušníka. tedy spolehlivého. samostatného, ale i schopného pracovat v týmu, ochotného nést riziko a zodpovědnost, být často a dlouhodobě odloučený Od rodiny, se znalostí angličtiny, ochotného na sobě neustále pracovat, hledá daleko širší spektrum renomovaných zaměstnavatelů. Základní podmínkou SOGu je. aby uchazeč měl za sebou pět let služby. Je přitom úplně jedno zda v armádě či policii. Lidé přicházející od Policie České republiky jsou mnohdy vhodnější, jsou totiž více zvykli jednat samostatně, a ne pouze na rozkaz. Samozřejmostí je nadprůměrná fyzická kondice. psychická odolnost a zdravotní způsobilost. Uchazeč by měl mít úplné středoškolské vzdělání a předpoklady pro získáni bezpečnostní prověrky pro stupeň „TAJNÉ“. Znalost anglického jazyka není podmínkou, aleje určitě výhodou.
Každý z uchazečů musí projít týdenním přijímacím řízením. Jeho smyslem je dostat zájemce pod výrazný fyzický a především psychický tlak. Úmyslně je vystaven například spánkovému deficitu. Jde o to, aby každý ukázal, jak se bude chovat v mezních situacích. Pokud má někdo natrénováno a je fyzicky zdatný, je potřeba ho vyvést z míry jinak zaměřenou zátěžovou zkouškou. Když by se někomu podařilo nějakým způsobem vstupní testy oklamat a ve skutečnosti by neměl na to, aby mohl sloužit v Útvaru speciálních operací, stejně tam příliš dlouho nevydrží. Okolnosti výkonu služby a pravidelných výcvikových aktivit ho většinou přinutí, aby sám odešel.
Zdroj: AReport
